Vyhánění čerta ďáblem?

Takže, „Bursele, máme tady problém!“, abych volně citoval dostatečně profláklou větu. Ten problém je, že nám některé státy nasekaly sliby, že v budoucnu zaplatí nějaké peníze (lidově řečeno nasekaly dluhy) a teď je zjevné, že na to nebudou mít prašule. Proč ty sliby nasekali? No protože platilo, že porosteme a porosteme.

No a ono se nám to ňák zaseklo, protože pro změnu v Americe nasekali bydlení chtiví občané sliby, že v budoucnu zaplatí nějaké peníze (lidově řečeno vzali si hypotéky). No a pak na to neměli a do toho růstového stroje se nám dostal písek (zvláště proto, že jistá velká banka vzala ty sliby občanů a na jejich základě udělal vlastní sliby, že v budoucnu zaplatí nějaké peníze – lidově řečeno collaterized debt obligations … dobrá, to už asi moc lidově nezní).

Poznámka na straně: Nemám finanční vzdělání, o věcech, o kterých zde píšu, nejspíš vím kulový.

Takže, už několikrát se potvrdilo „sliby, chyby“, ale přesto se zdá, že všichni dnes ráno fandí drahým vůdcům Evropy, když na ty problémy vymysleli následující řešení: Vezmeme jiné a nové (čersvě upečené a voňavé) sliby dnešních států v eurozóně, že v budoucnu potencionálně zaplatí nějaké peníze a ty sliby nasypeme do jedné společné kapsičky (kterou nazýváme evropský fond finanční stability – EFSF).

A na základě těchto slibů budeme, když bude potřeba, nakupovat ty problematické sliby států, které je nedokáží plnit. A protože už ani ty sliby se nechce nikomu jen tak mírnix týrnix dávat, tak za každý slib v EFSF si koupíme čtyři problematické sliby, které někdo neplní (jinak řečeno, necháme ten EFSF na každý slib co dostal, udělat tři další sliby budoucích peněz, neboli uděláme z EFSF takovou malou banku – protože začínáme mít pocit, že to je jediný trik, který nám zbyl v kapse).

Také už se v tom ztrácíte? Asi nejste sami. Já tomu pracovně říkám „zapákovaná slibotechna“ neboli vyhánění čerta ďáblem. A už i já (konzervativní kliďas) z toho začínám být tak trochu nervózní.