Ať žije referendum!

Tak mám pocit, že začínám chápat proč je u nás tolik lidí volajících po zavedení referenda do našeho ústavního pořádku. A proč? Protože mají velice mylné představy o tom, jak tento prostředek přímé účasti populace na správě věcí veřejných vlastně funguje. A protože, když se řekne referendum, tak se každému před očima rozsvítí čtvercová rudá vlajka s bílým křížem, tedy vlajka Švýcarska, řekl jsem si, že se pokusím převést Švýcarský model do našich podmínek.

A první co je třeba říci, že ani v ráji přímé demokracie, ve Švýcarsku, není možné, aby bylo vyhlášeno referendum, na jehož základě by bylo možno odejmout jakýkoliv mandát získaný v platných volbách. Takže představa referenda s otázkou “Chcete ještě Nečase?” je velice naivní. A to je právě otázka, kterou si klade každý  proponent referenda v různých diskusích. Asi každému dojde, že možnost referenda, které bude negovat výsledky platných voleb, je značně problematická.

Tak co ti Švýcaři vlastně v referendech rozhodují?

Ve Švýcarsku existují dva typy referend. První je referendum, které dává veřejnosti možnost jakéhosi veta zákona přijatého parlamentem. Druhým je povinné referendum o jakékoliv ústavní změně. Obě referenda se trochu liší. Na vyhlášení prvního typu, který umožní populaci vlastně zrušit jakýkoliv přijatý zákon, je třeba podpisů přibližně 1.2% oprávněných voličů sebraných do tří měsíců po přijetí takového zákona. Referendum o ústavních změnách je vyhlášeno kdykoliv parlament, canton navrhne takovou změnu, ale existuje také možnost tak zvaných lidových iniciativ. V případě lidové inicitivy je třeba k vyhlášení referenda podpisů 2.5% oprávněných voličů sebraných během roku a půl. 

Takže “konec nečasu” se švýcarským referendem zařídit nedá. Co se dá je zrušit přijatý zákon, třeba zákon o zvýšení DPH. Co vy na to? A co je tedy třeba? Na vhlášení referenda by bylo tedy třeba podpisy 1.2% počtu oprávněných voličů v zemi. Těch je v ČR 8 415 892 (tedy bylo při posledních parlamentních volbách v roce 2010). Tedy bylo by třeba 100 990 podpisů. To číslo asi spousta lidí bude považovat za triviální, vždyť 80% lidí je proti. No podívejme se na počet lidí podepsaných pod peticí ProAltu proti důchodové reformě: 6 000. Ani desetkrát tolik by nestsačilo na vyhlášení referenda. Podívejme se na “iniciativu ANO 2011” pana Babiše, po měsíci iniciativu odkliklo na webu něco přes 15 000 lidí. A to je třeba si uvědomit jaký mediální blitz tato iniciativa prodělala proslední tři týdny. A asi těžko lze najít populárnější téma, než si našel pan Babiš.

Fakt je, že Švýcaři potřebují na 50 000 tisíc podpisů více než tisíc dobrovolníků sbírajících podpisy. Mimochodem, je dost chybné si představovat, že podpisy se pohrnou stejně jako kliky na internetu. Co tím vším chci říct? Jediné. Je naivní si představovat, že vyvolání referenda je tak snadné, jak lusknutí prstem. Abych ale nevypadal jako někdo kdy totálně zavrhuje referendum. Ona jenom hrozba toho, že takové referendum by mohlo být vyvoláno, způsobí, že si parlament dvakrát rozmyslí prosadit zákon, který by to mohl zapříčinit.

Abych doplnil počty. Pro vyvolání ústavního referenda o lidové iniciativě je třeba v podstatě dvojnásobek podpisů. V našich podmínkách by to představovalo kulatých 200 000 podpisů, kterých by bylo třeba k referendu o zrušení senátu (a co by mohlo mít více podpory, když pominu referendum o referendu). A ač nejsme Švýcarsko, je třeba poznamenat, že většina lidových iniciativ je ve Švýcarsku nakonec v referendu zamítnuta.

A ještě jedny počty. Peníze. Když se člověk zamyslí na náklady takové kampaně, dojkde asi k následujícím počtům: Řekněme 1500 “dobrovolníků”, kteří stojí pouze minimální mzdu, nebo jen o minimální mzdu přijdou. Po dobu tří měsíců to vyjde na 36 miliónů korun, bez médií, izerce, čehokoliv. Realisticky náklady takové kampaně budou 50 miliónů. To je jen pro vyvolání referenda a zcela nesouvisející s náklady státu na uskutečnění referenda.

Takže stručně. Nic proti referendu, dokonce si myslím, že by nám takový prostředek výchovně prospěl (už tím, že bychom si na začátku odreferendovali pár totálních blbostí). Co tvrdím je, že představa dnešních nespokojených, že referendum je zázračným všelékem na všechny jejich bolesti je prostě naivní. A představa, že referendum v ústavě by umožnilo jakési odvolání dnešní vlády, je zcela nesmyslná. Takový mechanismus by jistě vedl ke zcela nefunkčnímu politickému uspořádání.