Máme někomu půjčit 90,000,000,000?

Moje odpověď … mám takový pocit, že do týdne to nikoho nebude zajímat.

Update on Úterý, prosinec 20, 2011 by Radek Zítek

Když jsem před týdnem napsal ten výkřik výše, můj předpoklad byl, že do týdne bude 200 mld EUR odhaleno jako zcela nic neznamenající částka a svět se posune o krok dále skutečnému řešení evropské dluhové krize. Asi jsem čekal rychlejší eskalaci evropských problémů a nevzal jsem v potaz předvánoční náladu. Z 200 mld je již jen 150 mld, ale mrtvé to ještě není.

Co je mnohem překvapivější, že ECB veřejně spíše naznačuje krok zpět od toho co považuji za jedno za dvou možných řešení. Pan prezident ECB Mario Draghi již dva dny po sobě opakuje, že žádné větší nakupování dluhopísů evropských zemí (neboli kvantitativní uvolňování, neboli “odinflování” části evropských dluhů) nechystá. A není jen u slov, v minulém týdnu ECB opravdu razantně omezila tyto nákupy. Nicméně úplně tiskárny ECB nestojí. Zítra ECB nabízí bankám v podstatě neomezené množství levných EUR na tři roky a pravděpodobně předpokládá, že banky tyto peníze použijí na nákup dluhopisů.

Jak rychle se takový předpoklad podaří potvrdit nebo vyvrátit netuším. Ale je zjevné, že ECB se i pod vedením Maria Draghi stále křečovitě drží svého mandátu: Nefinancovat vlády, financovat ekonomiku (banky). Draghi to i tak doslava v minulých dnech formuloval. No uvidíme, jestli budou banky mít o nové peníze ECB zájem a jestli tyto peníze použijí k financování ekonomiky, vlád nebo k vylepšení svých rozvah.

Dluhy, krize, jahody (nebo pár facek)

Také jste už unaveni neustálým přílivem zpráv o krizi, dluzích a záchraných mechanismech. Já osobně tuto únavu začínám pociťovat dost výrazně. A dnes večer jsem se dostal tak daleko, že jsem začal křičet na rádio, ať toho nechá. Doopravdy. A po přeladění na neznámou stanici bez mluveného slova jsem začal přemýšlet o tom, co se vlastně děje. A co říct známým, kteří se mně občas zeptají jak to vidím. Tak jsem si řekl, že napíšu příručku „Evropský dluhový průšvih ve zkratce.“ A tady je.

Click to read more ...

Analytici, šmanalytici ...

Tak já ráno sednu do auta a na rádiu naskočí má oblíbené dávka informací na rádiu Česko (v Praze se střídá na FM 101.10 s BBC World). A první co slyším, mě hned probere z pondělní letargie. Z rádia slyším pana Pavle Mertlíka (bývalý ministr financí Zemanovy vlády a dnes analytik v Raifce) jak tepe ministra Kalouska za to, že se během víkendu vyjádřil ve smyslu, “že v podstatě ministerstvo netuší jak bude příští rok, jaký bude ekonomický vývoj a že to odhadujou tak na procento růstu. Ale že může být hůře nebo lépe”. A pan Mertlík se v rádiu zlobil na to, že pan ministr znevažuje práci ministerstva a jeho makroekonomů. “No dobrá, asi má Raifka štěstí, protože má analytika, co ví, co se bude v tom našem dnešním křehkém světě dít za tři měsíce”, řekl jsem si.

Dlouho mi to však nevydrželo. Přišla otázka moderátora rádia “A jaký vidíte vývoj vy?” A co na to pan Mertlík? “No odhadujeme to mnohem hůř, na 0,3 procenta růstu, může ale být i hůře, na druhé straně některá data z Německa (růst zaměstnanosti) nebo Sojených států (obecně macrodata v posledních několika málo týdnech) mohou naznačovat, že asi tak strašné to nebude. Prostě dnes nikdo neví.”

Ehm … pane Merlíku, není to právě to, co říká ministerstvo financí a co jste doslova v předchozí větě tak trochu pomlouval? Běžte si to znovu poslechnout.

Není to tak, že kdyby někdo věděl co bude za tři měsíce, tak nebude dělat rozhovory pro rádio, ale vydělávat pro sebe a své klienty majlant. No prostě analytici, šmanalytici … speciálně u nás, kde člověk neví, jestli je to analytik, co pracuje na straně prodeje, nebo nákupu.