Vážený poslanec Huml

Ano, uznávám, jsem trochu divnej, ale během výkendu jsem si vyslechl docela velké množství poslaneckých projevů. Teď jsem doposlouchal váženého poslance pana Humla. Je vůbec možné, že by někdo toho člověka ještě bral vážně?

Pana poslance znám pouze z jeho veřejného života v posledních dvou letech. Nedokážu si představit někoho, kdo by mohl více okatě fungovat jako přícucka, které se přimkne k někomu viditelnějšímu a veze se až do chvíle, kdy jeho hostitel přestane být zajímavý. Pak se  klidně přicůcne k někom jiném a populárnějšímu.

No nic, alespoň máme černé na bílé, že pan poslanec nebude v příštích volbách kandidovat.

Filibuster

Tak jsem si dnes ráno asi tak v půl jedné zapnul ČT24 a vyslechl jsem si poučení o tom, co to je filibustering od pana poslance Zaorálka. A nemohl jsem si pomoci a usmát se. Protože na pořádný filibuster se zatím nikdo v našem parlamentu nezmohl a už od obstrukcí ODS před více než rokem na pořádný filibuster čekám.

Můj vztah ke slovu filibuster se začal formovat tak před osmi lety, kdy jsem při sledování seriálu West Wing poprvé s tímto slovem setkal. A můj vztah lze popsat jako obdivný. Proč? Tak se podívejme na definici (v smyslu slovesa, protože pan Zaorálek měl zřejmě solveso na mysli použitím formy filibustering): “act in an obstructive manner in a legislative assembly, especially by speaking at inordinate length”. Klíčem je délka vystoupení jednotlivce, schopnost mluvčího udržet si slovo, tím že bude bez přestávky mluvit po extrémně dlouhou dobu.

A že se v historii našli filibusteři, kteří si zasluhují obdiv. Pokud vím, tak rekord pro parlamentní řeč bez přestávky je někde přes 24 hodin. Což si už obdiv asi zaslouží. V porovnání s tím je to, co sledujeme v našem parlamentu v těchto dnech, poměrně slabý odvar. 

Dva dny to byla zábava ...

Sledovat parlamentní maraton prvé dva dny byla možná pro někoho zábava. Já se osobně přiznám, že v mém případě mě to přestalo bavit včera ráno po deváté hodině, kdy jsme slyšeli, že jednání o rozpočtu na příští rok bude bez obstrukcí. A po jedenácti hodinách je národ bohatší o poznání, že ČSSD a KSČM nesouhlasí s navrženým rozpočtem. Pánové a dámy poslanci, prosím můžete mi ukázat jediného člověka v této zemi, který si myslel, že s rozpočtem ČSSD a KSČM souhlasí. Pokud se vy tomto faktu potřebujete utvrzovat 11 hodin, prosím. Dělejte to ale ve svém volném čase a pokud možno v soukromí vašich stranických centrál. Opravdu si nedokážu představit nikoho soudného, kdo je zvědav na tuhle verbální bulímii.

Nebo slovy pana poslance Sobotky: “Parlamentní obstrukce bývá obvykle posledním (zoufalým) nástrojem zviditelnění malých či extremisticky orientovaných stran. Takto se často chovali například Republikáni Miroslava Sládka, než je voliči po zásluze potrestali. Za první republiky byla parlamentní obstrukce nástrojem Gottwaldových komunistů. Nikdy se ale zatím nestalo, že by chod parlamentu zcela úmyslně zastavila nejpočetněji zastoupená politická strana. Je to výraz naprosté bezradnosti, programové prázdnoty, a především netolerance k názorům jiných. ODS [sic] nemá v současné době žádná pozitivní témata, žádné programové priority. Nemá nic, co by chtěla vyřešit či zlepšit. Soustředí se proto na čistou destrukci parlamentního procesu a je jí jedno, jaké škody způsobí.”