Volby každé dva roky

Tak jsem přišel na to, proč jsme v tom průseru, ve kterém se dnes nacházíme. A protože můj jiný včerejší článek byl dlouhý a na hranici nečitelnosti, tak ten dnešní bude ultra-supr-dupr krátký. No, na mé poměry krátký.

V čem je problém? Problém je, že volební období v ČR se podařilo zkrátit na dva roky. A klidně může být hůře. Problém je, že realista nemůže než nesouhlasit s tím, že za dva roky se toho ve vládě moc udělat nedá. Půl roku se organizujete a připravujete vládní prohlášení, pak rok pracně tlačíte potřebnou legislativu skrz zákonodárné sbory, jen aby legislativa mohl začít fungovat v třetím roce vaší vlády. Jenže pak se to všechno zhroutí a vše spadne pod stůl. Jak rád říkám, všechno to bylo ku hovnu.

Tak proč tu máme volby každé dva roky? Hrozně jednoduché. Vycvičili jsme si politiky v tom, že očekáváme spoustu slibů budoucího blaha a prospěchu. Když nám toho dost naslibujete, tak je jedno z ideologické strany přicházíte. Jako voliči Vám ten hlas za odměnu dáme. Přeci přinesete blaho a prospěch. Je pak samozřejmé, že do roka a do dne nás spousta pochopí, že z těch slibů moc nezbývá a hurá do ulic. “Chceme nové sliby, chceme vidět jasný prospěch z toho, že jsme Vám dali náš hlas. Tak jděte od válu, ať si zase můžeme užít to nové slibování. Respektivně ti co nevládnou nám tu už dva roky něco slibují a nám se to líbí. Rochni, rochni, rochni.” A mám pocit, že jedním z důsledků tohoto systému je, že někteří politici předem vědí, že to mají prohrané a tak se jejich prioritou může stát “Urvat si co nejvíce pro sebe.”.

Politici nám ve volebních programech slibují a slibují a málokdo se ptá “Jak se tohle rovná tím, co jste zač ideově?” Což zredukovat volební programy do jednoho odstavce? A až budeme zase volit, tak se neptejme, co za to dostaneme.

Požadavek pro volební kampaň

Mám zásadní požadavek pro případnou volební kampaň. Každá strana, která bude chtít kandidovat do parlamentu a potencionálně se podílet na vládě, musí nejméně třicet dní před volbou předložit následující:

A) Prognózu vývoje ekonomiky ČR na následující dva roky ve smyslu očekávaného růstu HDP a jeho základních komponent.

B) Tři varianty návrhu státního rozpočtu na následující dva roky na úrovni ukazatelů jednotlivých kapitol. První varianta postavená na základě prognózy z bodu A, další dvě pro scénář +3% a -3% růstu HDP vůči prognóze z bodu A.

C) Základní body legislativních změn nutných pro realizaci navržených rozpočtů (všechny tři varianty).

Pokud jakákoliv strana A, B a C nepředloží, ať si klidně kandiduje, ale až do dalších voleb nemá nárok na jakýkoliv příspěvek od státu.

Já odobně už mám dost kydů, obecných frází a totálního oblbování ze strany většiny, pokud ne všech, politických slibotechen.

Děkuji za pozornost!

Update on Neděle, duben 22, 2012 by Radek Zítek

Změna názoru! Tento požadavek by měl být splněn každou politickou stranou, která dostává státní peníze, a to jednou ročně, nejpozději do konce dubna a inormace musí být volně a snadno přístupná.

Ať žije referendum!

Tak mám pocit, že začínám chápat proč je u nás tolik lidí volajících po zavedení referenda do našeho ústavního pořádku. A proč? Protože mají velice mylné představy o tom, jak tento prostředek přímé účasti populace na správě věcí veřejných vlastně funguje. A protože, když se řekne referendum, tak se každému před očima rozsvítí čtvercová rudá vlajka s bílým křížem, tedy vlajka Švýcarska, řekl jsem si, že se pokusím převést Švýcarský model do našich podmínek.

Click to read more ...